Něco o mně
Jmenuji se Rainbow Stříbrné přání, ale říkají mi jen zkráceně Reny, Reník nebo Renoušek. Narodil jsem se 3. června 2002 v Ostravě v chovatelské stanici Stříbrné přání, paní Aleny Bystrianské.
Když jsem od maminky odjížděl, bylo mě smutno, ale svoji novou rodinu jsem si velmi rychle zamiloval. Cesta do Brna kde moje rodina bydlí byla dlouhá, ale brzo jsem usnul a najednou jsem se probudil v novém bytě, kde jsem vůbec nic neznal. Nový pelíšek, nové mističky na jídlo, vše vonělo novotou.
Byl jsem trochu vystrašený, tak jsem se pořád držel paničky. Hlídal jsem si ji, protože to vše bylo pro mě moc velké a neznámé. Musím říct, že v noci i ve dne jsem ze začátku moc zlobil. Nechtěl jsem zůstat sám doma a ani v noci jsem nechtěl být sám. Bál jsem se, bylo mi smutno, tak jsem tesknil a kňučel obvykle celou noc.
Bylo zrovna léto, okna byla většinu dne i noci otevřená a já celou noc štěkal a štěkal. Naštěstí jsem se moc líbil sousedům, kteří se ani moc nezlobili a říkali, že to chápou, že jsem ještě malý a že se vše naučím. Ale to ještě nevěděli, že já vůbec nehodlám ustoupit ze svých nároků.
Po několika týdnech moje rodina svolila a rozhodla, že můžu být skoro v celém bytě, kromě ložnice. To jsem byl rád, hned jsem se začal lepšit v poslouchání a také dny strávené o samotě doma byly podstatně klidnější. Pěkně jsem si pospal a počkal, až se někdo z mojí rodiny vrátí. Někdy jsem si trošku pohrál s lištami u koberců, ale to jen proto, že mě přišlo čekání dlouhé. Kromě lišt od koberců jsem rád okusoval ještě rohy u štěn a hodně paniččiny ruce a nohy, prostě vše jsem musel ochutnat. To mě ale celkem brzo přešlo a teď už dělám mojí rodině jen samou radost!
Trošku dýl mě sice trvalo naučit se venčit venku, ale jinak zvedat nožku jsem uměl už jako malinkaté štěňátko, když mě někdo viděl, nemohl uvěřit svým očím jak jsem šikovný! Já věděl co mám venku udělat, jen jsem nechápal, proč to nemůžu dělat doma a už vůbec né, že k tomu doma slouží noviny nebo plínka.
Venčení a procházky mám hrozně rád, hlavně v létě, když je pěkně teplo. Taky si rád hraju na zahradě nebo na chalupě, prostě všude, kde můžu běhat bez vodítka a mít co nejvíc volnosti.
Z jídla mám rád vše co jí moje panička nebo někdo jiný. Jídlo pro mě, to znamená granule, ty jím až když už mám opravdu hodně velký hlad. Panička se snaží mi je trošku ochucovat, ale stejně to moc nepomáhá! Velmi dobře poznám co je granule a z mističky si vybírám jen to, co mi chutná! Zbytek jednoduše vyplivnu. :-)
Co dodat, jsem opravdu velkým miláčkem celé rodiny, dostávám stále nové hračky, pamlsky, pelíšky a mističky a v posteli s paničkou je to paráda! V peřinách se krásně spí! Nevím jak to beze mě tak dlouho vydrželi!